VODNI A BAHENNÍ ROSTLINY
Vodní a bahenní rostliny mohou zaujmout svými krásnými květy, pestrými plody i nápaditou skladbou listů. S hlubší vodou jsou spjaty především tradiční vodní a plovoucí rostliny, které k růstu potřebují stálý vodní sloupec. Sem patří například dekorativní lekníny a Stulík žlutý. Okrajové zóny rybníčku mají také své specifické prostředí. Nachází se zde mokrá bahnitá půda bohatá na humus a také klesající či přibývající sloupec vody. Na takovém stanovišti se daří bahenním rostlinám jako je například Orobinec širokolistý, Modráska srdčitá a Blatouch bahenní.
Zahradní jezírko se neobejde bez vodních a bahenních rostlin. Vypadají krásně, slouží jako domov drobným živočichům a hmyzu a především slouží jako filtr živin, aby jezírko netrápily řasy a sinice.
Každé jezírko by mělo mít tyto zóny – okrajovou, mělké vody a hluboké vody.
Odlesky vodní hladiny jezírka přilákají do vaší zahrady život. Ptáci uvítají mělké zóny při břehu, které využijí jako pítko i ke koupání. Pokud je vaše zahrada dostatečně rozmanitá, s různými zákoutími a keříky, možná poskytuje domov ježkovi, který se za šera rád přijde napít. Vážky, vodoměrky a šídla jsou zástupci z říše hmyzu, kteří budou za chvíli u vás jako doma. Žáby, u nás nejčastěji skokani a ropuchy, využijí klidné a prohřáté části jezírka ke kladení vajíček. V přírodě těchto přirozených útočišť rapidně ubylo.
Jezírko můžeme založit přírodní, které je méně nákladné a musíme ho neustále doplňováno vodou – ať už z potůčku, pramene nebo ze studny. Druhým typem je jezírko betonové, které vyžaduje častou údržbu izolace či samotného betonu. Plastový výlisek stačí pouze zakopat a napustit a je ekonomicky nejméně náročný. Tento zahradní doplněk není až tak vhodný pro chov ryb. Nejlepší volbou pro okrasné dokreslení zahrady, koupání a chov ryb, je jezírko foliové.
Okraj jezírka je pásmo mezi vodní plochou a zbytkem zahrady. Pobřežní zóna, nebo také mokřad, je velice vlhká půda až do 20centimetrové hloubky vody. V zóně mělké vody je voda hluboká 10 až 40 centimetrů a v zóně hluboké vody dosahuje hloubka 60 až 80 centimetrů. Pokud by mělo jezírko sloužit také ke koupání, osazujeme jen zónu mělké vody, zbytek jezírka bývá vyhrazen pro koupání a plavání.
1. Zóna okraje jezírka
Prvním prostorem je okraj jezírka, který je vlhčí, než zbytek zahrady. Při větších deštích nám jezírko do okrajové zóny může přetéct a rostliny zde vysázené vodu zachycují.
Máta vodní (Mentha aquatica) je jako ostatní máty zajímavá pro svoje vonné listy, které obsahují éterické oleje. Rostlina dorůstá do výšky 50 cm a má přímý, načervenalý stonek a vejčité listy. Kvete drobnými fialovými, purpurovými nebo růžovými květy od června do října. Na podzim ji zastřihneme, aby zimu přečkala bez následků. Při vysazení do okrajové části jezírka bude výborně maskovat přechod mezi břehem a jezírkem.
Tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) je půvabnou květinou, která vypadá krásně také v čerstvých i suchých vazbách. Říká se mu také „přírodní Aspirin“, protože obsahuje stejnou účinnou látku a navíc ještě hojí žaludek, rány i ledviny. Květenstvím je hustý vrcholík s bílými až nažloutlými kvítky. Plodem je šroubovitě stočená nažka. Tužebník je vysoký 50 – 200 cm.
Kyprej vrbice (Lythrum salicaria) by neměla chybět u žádného jezírka. Už z dálky vás totiž okouzlí svými fialovo-růžovými květy. Kyprej nese na svých až 150 cm dlouhých stoncích kopinaté listy, které připomínají listy vrby. Od června do září rostlina tvoří ozdobné květy rostoucí v přeslenu v dlouhých kláscích. Plodem je tobolka. Rostlině se daří ve vlhké půdě, na plném slunci i v polostínu. Nevadí jí také mírné zaplavení do výšky 15 cm.
Pomněnka bahenní (Myosotis palustris) kvete od května do pozdního léta krásnými modrými kvítky se žlutým okem. Plody jsou úzce vejcovité tvrdky. Pomněnka dorůstá do výšky 50 – 80 cm. Tato Tato vytrvalá bylina má ráda mokré, zbahnělé, humózní a na živiny bohaté půdy.
Do rostlin okrasných spíše listem patří především trávy. Zástupci jsou Kostřava obrovská (Festuca gigantea), Chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), Ostřice (Carex nigra), Suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) a Ostřice muskingumenská (Carex muskingumensis) a Sítiny.
2. Zóna mělké vody, mokřadu
Do mokřadu umisťujeme rostliny, které rostou v hloubce cca 10 – 40 cm. Z kvetoucích druhů sem například patří Blatouch bahenní (Caltha palustris), který kvete žlutě nebo bíle již v březnu, Jeho květy jsou velké kolem 4 cm, lesklé, pravidelné a mají mnoho tyčinek. Plody jsou měchýřky. Tato vytrvalá bylina je 15 – 30 cm vysoká a má přízemní, sytě zelené listy.
Thalia pobílená (Thalia Dealbata) je jedinečná svým tropickým vzhledem. Velké kopinaté listy tvoří nápadný shluk. Mají zelenou barvu a spodní část je bledězelená. Kvete od května do října velkými neobvyklými, drobnými, fialovými květy na vysokých stoncích. Tato úchvatná dekorace dotůstá až 150 cm. Sází se do maximální hloubky 30 cm
Kosatec Kaempferův (Iris kaempferi) je vlhkomilný kosatec s krásným květem. Kvete v červnu až srpnu v barvách modrá, bílá, růžová a fialová. Kosatec nemá rád vápenitou půdu a dorůstá výšky až 120 cm. Preferuje slunnou polohu, ideálně na kraji jezírka, aby půda na zimu vyschla. Abychom v zimě dodrželi sucho, můžeme rostlinu také pěstovat ve velkých květináčích. Ty na zimu přeneseme do bezmrazé místnosti a zeminu udržujeme mírně vlhkou.
Kejklířku žlutou (Mimulus luteus) pěstujeme pro krásu jejich květů, které můžeme vidět v červnu a červenci. Kejklířka má ráda slunce nebo polostín a vysazujeme ji do hloubky maximálně 10 cm. Přestože se jedná o trvalku, je lepší ji na zimu přikrýt vrstvou listí.
Vrbina penízková (Lysimachia nummularia) je plazivá trvalka, kterou zdobí šlahouny zeleno-žlutých penízkovitých lístků a žluté kalichovité kvítky. Kvete od května do července a vyžaduje slunné až polostinné stanoviště s propustným, vlhčím substrátem.
Puškvorec obecný (Acorus calamus Variegatus), který roste převážně ve stojatých vodách a mokřadech a dorůstá výšky až 1,5 metru. Má typickou aromatickou vůni a hořkou chuť, proto se používá jako koření. Tato bylina kvete v průběhu června a července velmi drobnými žlutozelenými květy, které jsou sestavené v hustém palicovitém květenství.
Žabník drobnokvětý (Alisma parviflora) je zakrslá nízká rostlina s okrouhlými listy. V létě se z žabníku vytáhnou dlouhé stonky, na kterých rozkvétají bílé až jemně růžové kvítky. Ty zůstávají až do září. Tato nenáročná bažinná rostlina dobře snáší kolísání vodní hladiny. Vysazujeme ji do hloubky maximálně 30 cm.
Šmel okoličnatý (Butomus umbelatus) je štíhlá rostlina dorůstající do výšky 1 – 1,5 m. Roste v na přímém slunci v bahně nebo ve vodě o hloubce až 25 cm. Má vysoký stonek, plazivý oddenek a kvete nápadnými růžovými květy v červenci až v srpnu. Zelené listy této ohrožené rostliny vyrůstají v přízemní růžici a jsou jednoduché.
Pryskyřník velký (Ranunculus lingua grandiflora) dorůstá do výšky 60 – 130 cm a má rád bahnitá a slunná stanoviště. Kvete žlutě od června do srpna. Plodem je křídlovitá nažka. Vyhovují mu okraje stojatých vod a voda do hloubky 20cm. Pryskyřník má rád plné slunce nebo polostín. Patří mezi chráněné druhy.
Velmi netradiční vzhled má Šáchor papírodárný (Cyperus papyrus). Jeho rákosovité lodyhy jsou zakončeny trávovitými nebo vláknovitými listy, které jsou úzké a dlaňovitě členěné. V létě nad listy vyrůstají květenství složené z hnědých klásků. Šáchor je citlivý na mráz, proto rostlinu musíme v říjnu až listopad přemístit do místnosti, kde nebude mráz. V květnu šáchor opět vysazujeme do jezírka. Tato vytrvalá bylina je původem z Madagaskaru a může dorůstat 3 – 5 metrů.
Krásné velké žluté a vzácně i bílé květy s fialovo-hnědou kresbou patří Kosatci žlutému (Iris pseudacorus). Jejich plodem je trojhranná tobolka. Rostlina dorůstá výšky 50 – 150 cm a má dvouřadě uspořádané listy, které jsou stejně dlouhé jako stonek. Kosatec žlutý řadíme mezi mírně jedovaté vodní rostliny.
Vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) kvete od dubna do května hustými střapci bílých květů. Plodem jsou tobolky. Tato léčivá rostlina dorůstá do výšky 40 cm a má ráda slunná místa a kyselé zamokřené půdy zaplavené do výšky 20 – 40 cm. Vachta je světlomilná rostlina, která patří mezi ohrožené druhy.
Šípatka širokolistá (Sagittaria latifolia) dorůstá výšky až 150 cm. Ponořené listy jsou páskovité a až 60 cm dlouhé. Květy jsou 3 – 7cm široké a mají čistě bílé lístky se žlutými prašníky. Rostlinu zdobí od června do září. Plody jsou nažky tvořící kulovitá souplodí.
Skřípinec Tabernaemontanův, nebo také pruhovaný (Schoenoplectus tabernaemontani Zebrinus), zaujme především svými vodorovnými pruhy žluté barvy, které jsou v kontrastu s pruhy tmavě zelenými. Stonky skřípince jsou bezlisté stonky a dorůstají do výšky 150 cm. Na jejich konci se od června do července vytváří v klasovitém soukvětí hnědé květy. Sázíme ho do vody o hloubce 30 cm na slunné místo nebo polostínu.
Orobinec širokolistý (Typha latifolia) je až 200 cm vysoká bahenní rostlina, která zkrášlí vaše jezírko na velmi dlouhou dobu. Kvete palicovitými květy od července do října, po odkvětu zůstávají tmavě hnědé „doutníky“. Ty jsou velmi oblíbenou dekorací také do vázy. Orobinci vyhovuje hloubka vody 20 – 40 cm a slunné místo, ale snese i polostín.
Modráska kopinatá (Pontederia lanceolata) dovede nadchnout svými nádhernými modrými květy a srdcovitými listy na dlouhé listové stopce. Kvete od června do října v hustých chocholcích na konci stonků. Dorůstá do výšky 150 cm. Modráska je ráda na slunném místě, ale snese i polostín. Vysazujeme ji do hloubky 20 – 40 cm.
Vodoklas vodní (Orontium aquaticum) je vytrvalá vlhkomilná bylina s vodorovným podzemním oddenkem, která roste ve vodě o hloubce do 30 cm. Listy má v růžici a jsou sytě zelené, vynořené nebo plovoucí, 10 až 40 cm dlouhé. Květenstvím vodoklasu je jasně žlutá palice. Vrchol stopky květenství je ztlustlý a bílý. Plody mají zelenou až modro-zelenou barvu.
3. Hloubková zóna
Rostliny jsou v hloubkové zóně celé ponořené a pouze jejich květy a listy plavou na hladině. Můžeme je sázet do hloubky od 70 až do 200 cm. Leknín (Nymphaea) je půvabná vodní rostlina, která svou krásou a barevnou škálou uchvátí každého. Právem proto bývá leknín označován za krále vodních rostlin a jezírek. Hloubka se u leknínů určuje podle druhu rostliny. Zakrslé druhy leknínů mou být pouze v hloubce 20 cm, na zimu je však musíme uklidit do místnosti, kde nemrzne, nebo je ponořit do 50 cm hloubky. Naopak ty velké potřebují hloubku 120 cm, protože dorůstají až 1,4 metru.
Klasnaté žlutonazelenalé květenství Rdestu vzplývavého (Potamogeton natans) je složené z drobných nevýrazných květů a vyčnívá na stopkách nad hladinu. Kvete od června do srpna až září. Listy této vodní byliny jsou ponořené i plovoucí. Povoucí mají protáhlý tvar, jsou neprůsvitné a zelené listy zdobí bohaté žíhání. V Česku roste hojně na celém území, a to v mokřadech, rybnících, ve slepých říčních ramenech, v potocích a řekách, ve stojatých i tekoucích vodách.
Kalatka dvouklasá (Aponogeton distachyos) je v celku nenáročná na péči. Její bílé dekorativní květy sladce voní a zdobí rostlinu až do pozdního podzimu. Dekorativní má kalatka také své světle zelené dlouho řapíkaté listy. Původní domovinou této rostliny je provincie Kap v Jižní Africe. Její hlízy proto přes zimu uskladňujeme i s nádobou ve sklepě o teplotě 8-10°C.
Mezi okrasné vodní rostliny patří také se svými žlutými nálevkovitými květy a kožovitými lesklými zelenými listy Plavín štítnatý (Nymphoides peltata). Plavín kvete od počátku léta do začátku podzimu a je vhodný do středně velkých i větších zahradních nádrží a rybníčků s hladinou od 20 do 140 cm. Plavín štítnatý se vyskytuje v severní a střední Evropě včetně ČR, proto dobře snáší mrazy. Patří mezi kriticky ohrožené druhy.
Stulík žlutý (Nuphar luteum) má rád především slunná místa a stojaté nebo pomalu tekoucí vody s hloubkou kolem 2 metrů. Kvete žlutými květy o průměru 4 – 6 cm od června do září. Plodem je tobolka podobná makovici, která zraje nad hladinou a po dozrání klesá ke dnu. Listy má řapíkaté, dlouhé s žilkováním.
Řezan pilolistý (Stratiotes aloides) je půvabný nejen svými květy, ale především listy, které jsou skutečnou ozdobou každé vodní hladiny. Tato rostlina na první pohled připomíná aloe, proto bývá označována za vodní aloe. Řezan zjara tvoří kořeny, v době květu volně plave pod hladinou částečně s listy nad vodou a na podzim opět klesá ke dnu, kde listová růžice přezimuje. Květy jsou bílé a objevují se v květnu na silných stoncích. Růst této vodní rostliny bychom měli usměrňovat, aby nevytlačovala ostatní pěstované druhy.
Lakušník vodní (Batrachium aquatile) roste převážně ve stojatých, mělkých až středně hlubokých vodách, často na místech s kolísajícím vodním sloupcem. Květy jsou drobné bílé se žlutým středem. Zdobí rostlinu od května do srpna. Lakušníky jsou hodnotné rostliny v rybníkářství, protože jejich porosty vytváří prostředí pro vytírání ryb a slouží jim také jako úkryt.
Voďanka žabí (Hydrocharis morsus-ranae) je silně ohrožený druh. Tato rostlina plave na vodě, výjimečně také při vyschnutí roste na bahně. Listy jsou ledvinité. Voďanka kvete od května do srpna, jednoduchými bílými květy. Plodem je tobolka.